CESTA SRDCE = NÁSLEDOVÁNÍ TOHO, CO MI PŘINÁŠÍ RADOST

To vám byl obrat a úleva! Když jsem sama sobě dovolila, aby můj život tvořily touhy mého srdce (protože nám nikdo u hlavy pistoli nedrží, abychom svůj život žili tak, jak ho právě žijeme a vnímali tak, jak ho právě vnímáme).

Plně jsem se opřela o sebe samu (a tento vztah vědomě buduji neustále, protože já jsem jediná, se kterou jsem 24/7, já jsem jediná, která je zodpovědná za můj život) a ROZHODLA JSEM SE.


Rozhodla jsem se, že:

  • přebírám zodpovědnost za svůj život tím, že plně přijímám, měním a tvořím svůj život co nejvíce v souladu se sebou a zároveň si dovoluji “nezasahovat a plout”, když to tak skutečně cítím, tzn. mám důvěru v boží plán/dokonalost vesmíru/proces (ať už si to dnes nazveme jakkoliv),
  • což jde ruku v ruce s rozhodnutím kultivace vlastních darů, talentů, schopností, charakteru, ale i uznání a přijetí negativního, stinného ve mně (každý máme obě tyto části),
  • uvolnění a postupné pouštění všeho, co už mi v životě neslouží a nepřináší užitek nebo stagnuje (ať už jde o činnosti, aktivity, myšlenky, přesvědčení, strachy, lidi, návyky, apod.),
  • volné místo, které se tím vytvořilo, začít vyplňovat srdečními záležitostmi (to co chci dělat, po čem toužím, jaká chci být, jak chci, aby můj život vypadal – začít to žít)
  • a po celou tu dobu udělat z celého tohoto procesu prioritu svého života, užívat si celý proces, odžívat si veškeré emoce, které to přináší, prozkoumat své vlastní hloubky, když narazím na něco, co cítím, že potřebuji zpracovat, ale jinak se nechat skutečně vést svým srdcem.


A vést se svým srdcem mnohdy znamená:

  • mít důvěru v sebe a vnitřní hlas, i když nemusím mít žádnou oporu zvenčí,
  • činit mnohdy iracionální rozhodnutí, která mi ale přinášejí radost a naplnění, cítím, že jsou pro tady a teď správná,
  • absolvovat emočně náročné konverzace, kdy se třeba i prvně v životě v dané situaci/oblasti stavím sama za sebe (i když se u toho celá klepu),
  • dělat rozhodnutí, která mě mohou bolet nebo být nepříjemná, ale díky danému kroku jsem zůstala věrná především sama sobě a svým hodnotám,
  • naučit se komunikovat více otevřeně a dovolit tak druhým, aby mě lépe poznali, ukázat jim své autentické já,
  • poznávat své hranice (fyzické, psychické i emoční) a učit se s nimi vědomě pracovat,
  • prožívat radost naplno, být spontánní, jednat dle toho, jak to cítím, spolupracovat s těmi, se kterými chci a na tom, na čem chci, se kterými nám to společně ladí,
  • cítit vnitřní klid a harmonii v sobě samé.

 

Celý tento proces. Proces CESTY SRDCE je totiž ve skutečnosti návrat k naší přirozenosti. Objevení a prožití toho, kým skutečně jsme, proč jsme tady a jaký je náš úkol/poslání zde.

Protože na této cestě se velmi často stává, že se rozvzpomeneme. Rozvzpomeneme se na to kým jsme, co doopravdy chceme a potřebujeme. Vrací se naše víra v sebe. Daleko lépe dokážeme rozeznat,  co pro nás je a co není. A dovolujeme si jednat v životě v souladu sami se sebou.

 

Slovo JEDNÁME vnímám jako klíčové. Rozhodnutí bylo prvním krokem, ale jít a udělat reálné kroky, potřebnou akci v životě, už nebývá tak snadné. V tomto bodě, kdy je potřeba něco vykonat/udělat (kór, když je potřeba udělat pro naše touhy srdce to, co jsme ještě nikdy neudělali a tyto vody jsou nám zcela neznámé), často zjistíme, že nám v tom něco brání, zasekneme se nebo zůstaneme zcela paralyzovaní.
A tak dnes ještě ve většině případů (a já nejsem výjimkou, děje se to nám všem a je to normální) máme spíše tendence vracet se ke známému, zažitému… – i když už nám v tom není ale vůbec dobře… Ale jsme s tím natolik sžiti, máme to propsáno v našem systému, přijali jsme za své i to, co naše ve skutečnosti vůbec být nemusí (a většinou ani není), že často i uvěříme, že nemůžeme, že se to nesmí, že něco nelze… Přece co by na to řekl tamten? … A sabotujeme sebe sama. Sami sobě se stáváme STOPKOU v tom, po čem vnitřně toužíme. Vnímáte ten paradox?
Upozadíme své skutečné já, které by se tak moc rádo projevilo a obohatilo svět. Umenšíme se. A zůstáváme ve své bezpečné noře, ve které je sice smrádeček, ale teploučko. Už ji známe, nemá nás v ní co překvapit, a tak začneme život spíše přežívat, než ho naplno žít. Přežíváme ve zdánlivé bezpečnosti, jistotě, která je ale pouhou iluzí (což neříkám, že je dobře nebo špatně, každý se rozhoduje a má zodpovědnost za svůj život sám a je jen na něm, co mu vyhovuje, pro co se rozhodne).

Ale volání srdce je silnější. Neustále se ozývá. Až už prostě nemůžeme jinak. Ve své staré známé noře začneme být velice nespokojení, frustrovaní, nemocní… A buď v tomto stavu zůstaneme a nebo se právě ROZHODNEME a VYKROČÍME skrz POTŘEBNOU AKCI.

A tak je potřeba rozhodovat se znova a znova, případně se zkrátka nevzdávat, pokračovat, vytrvat… Důvěřovat v proces a užít si co nejvíce svou cestu. Protože na každém z nás záleží, každý z nás zde má své plnohodnotné místo a každý z nás přispívá celku nejvíce tím, když si plně dovolí být sám sebou a sám se sebou v souladu. A aktivně krok za krokem činit reálně v životě vše potřebné, co vede k tomu, kam nás srdce táhne – dělat to, co mi přináší kýžené pocity už tady a teď.

 

V tomto procesu mně osobně nejvíce pomáhá a podporuje:

  • péče o sebe samu,
  • vděčnost za všechno a za vše, čeho se mi v životě kdy dostalo a dostává,
  • rekapitulace toho, co mám na sobě ráda a za co na sebe můžu být pyšná,
  • laskavost k sobě samé,
  • odpouštění, primárně opět sama sobě,
  • obklopit se podobně smýšlejícími lidmi (a ustát si období, kdy se mé okolí začíná měnit, což s sebou může přinášet dobu, kdy se člověk cítí být zcela sám),
  • říct si o pomoc, když to potřebuji nebo vím, že mě to může zase v mém růstu posunout (nejen v oblasti fyzického a psychického zdraví, ale i dalších životních oblastech: práce, vztahy, finance, apod.),
  • nebrat se/život tak vážně, udržovat si svou lehkost, nadhled a můj milovaný humor a radost. :-)

 

Na konec mi připadá potřebné sdělit, že jsme sem život nepřišli protrpět, odžít si nějaký trest a už vůbec ne žít v roli chudinky a oběti, které se život jen tak děje a nemá na něj žádný vliv… Nenechme se zmást. Náš vliv je mnohem větší. :-)


Dovolte si pro začátek připustit myšlenku, že můžeme žít jinak… Že je reálné žít naplněným životem, kdy plně projevujeme sebe samé v nám nejpřirozenější formě a energii. Kdy svými dary a talenty přispíváme celku a dokonale zapadáme do soukolí života/božího plánu/vesmíru (ať už to nazveme jakkoliv).

Je jedno, že ještě nevíte jak. Je jedno, jestli se cítíte v absolutním chaosu. Je jedno, z jaké životní pozice vycházíte vstříc životu v souladu se sebou.

Důležité je, že teď už víte, že tady je ta možnost, cesta, kdy můžete začít žít život ve větší lásce, spokojenosti a radosti – CESTA SRDCE.

Pro začátek této cestě stačí důvěřovat. Důvěřovat v proces a svou vlastní schopnost a unikátní vliv vás samých v něm.



Když se ztišíte, zastavíte, párkrát v klidu a zhluboka prodýcháte, přiložíte si dlaň na srdce a čtete tento článek, co vám vaše srdce o něm říká? Jsou tyto řádky pro vás? Co cítíte? Jak se cítíte?

Právě článek dopisuji a mé pocity jsou: klid, smíření, důvěra a rty se usmívají.



Pokud byste se do celého procesu CESTY SRDCE chtěli zapojit hlouběji, máte možnost připojit se k mé facebookové skupině ŽIVOT V SOULADU SE SEBOU, kde je spousta obsahu právě (nejen) k této tematice (příspěvky, videa, živá vysílání, diskuse, apod.).

Chcete-li na sobě rovnou začít pracovat a ponořit se do vlastního nitra. Prohlédnout slupkami/vrstvami, pod kterými je ukryto vaše skutečné já, ráda vám doporučím meditaci DO NITRA

V případě, že bys na své CESTĚ SRDCE ráda uvítala podporu, směrovku, vedení, moc ráda ti budu průvodkyní a můžeme se domluvit na dlouhodobější spolupráci v podobě konzultací.

Pokud však netušíš, po čem tvé srdce touží. Tápeš v tom, co by jsi pro sebe vlastně chtěla. Co je pro tebe teď aktuálně nejdůležitější následovat, kudy se vydat… velmi ti doporučuji meditaci VYOBRAZENÍ VIZE, ve které tě tvé vyšší já provede k největší a aktuální touze tvého srdce.

Pro objevení svých předností ti doporučuji nenáročný, kratší online kurz OBJEV A AKTIVUJ SVÉ DARY A TALENTY – PRAKTICKY A JEDNODUŠE.

 

Rozhodnutí je jen na tobě. Dveře máš otevřené. Vstoupíš? 🚪👈🙂

 

🖊 Dolů do komentářů mi, prosím, napiš, jak vypadá tvá cesta srdce? Kam tě vede? Co ti ukazuje? Udělala už jsi někdy v životě něco zcela iracionálního, ale zkrátka jsi cítila, že je to pro tebe aktuálně to nejlepší? Co to bylo? A co ti to přineslo? Už se těším na tvé odpovědi! 🖊