První článek bych ráda věnovala svým prvopočátkům a to doslova.
Díky manželům Ivě a Martinovi Uhlířovým z THEA BENODIS mi byl zprostředkován příběh mojí duše.

Ráda bych se o něj s vámi podělila, protože vysvětluje, proč jsem se rozhodla pro VÍLÍ PÉČI,
poodkrývá, co už si sami většinou nepamatujeme a vybízí k rozvzpomenutí se.

 

Doporučuji vzít si k ruce váš oblíbený nápoj, udělat si pohodlí a s otevřenou myslí se začíst do jednoho příběhu z mnoha…

 


 

Páni, jak krásně duše mluví! Lehce, s velkým nadhledem a láskou. Přesně o tom, co považuje za důležité.
Mlčky sedím a naslouchám. Celý příběh nahrávám na mobil.  Nasazuji si sluchátka do uší, pouštím příběh své duše a začínám psát:

 

Můj typ duše: VÍLA – PRINCEZNA

Duše mluví: (nepřepisuji slovo od slova, určité části vynechávám)

Vnímám, že je zapotřebí znát určité principy, určité kvality. Tato realita je propojená s mnoha jemněhmotnými sférami/dimenzemi. Energetická hladina, která je nejblíže této realitě, je sféra přírodních bytostí. Tato sféra je energeticky výrazně jemnější. Ale z těch jemnohmotných světů je nejhutnější. Proč o tom takhle rozsáhle mluvím, protože svět přírodních bytostí je v mnoha rozměrech v těch projevech stejný jako tato vaše realita, která je nám tím pádem velmi blízká. A já jsem vznikla v tomto světě, v této energetické hladině – ve světě přírodních bytostí.

Okamžik stvoření:

Tvůrci, kteří mě stvořili nesou označení Geandriel. Tvůrci se sešli v prostoru krajiny, kde je mnoho listnatých stromů, keřů, mnoho vodních projevů. Je to krajina velmi harmonická, krásná, plná projevů života. Souladných projevů života – tzn. nikdo na nikom neparazituje, nikdo nikoho nepožírá, ani nelikviduje. A v tomto prostoru tvůrci vytvářejí kruh a mezi sebou násobí energii tím, že vydávají zvuky podobné zpěvu a mírně se pohybují a tím zvedají energii a násobí ji mezi sebou. A tuto energii směřují přibližně do středu toho kruhu. A když je té energie dostatek, tak se energie rozplyne v té krajině. Energie z krajiny začne následně stoupat a z této energie tvůrci tu formu dopilují a jeden z tvůrců vytvoří spojení do vyšších sfér, kdy energie dostává individualitu, tvar a stává se z toho bytost – STÁVÁM SE Z TOHO JÁ.

 

Principy tvorby:

Je zdůrazněna lehkost, nadhled, mám silné sepětí s prostředím/krajinou.

 

Něco o mně:

Jsem duše, která je místní. Která má sepětí jak s touto realitou, tak s realitou přírodních bytostí (ta se skládá z několika realit). Tím, že se tato realita začíná otevírat, začíná se přibližovat realitě přírodních bytostí, protože přibývá lidí, kteří jsou vnímaví, citliví, poslouchají svoji duši/intuici a rozpouštějí limity, co je a není možné, to co se naučili ve škole a začínají připouštět, že jsou věci, které nejsou až tak běžné – přitom jsou více běžné než ty, které se teď považují za běžné, ale ono se to časem překlopí.

 

Jaká jsem:

Patří ke mně lehkost, svěžest, aktuálnost, smysl pro humor – jemný, nenásilný a mluvím o tom z toho důvodu, že v této realitě by někdo mohl říci, že humor není kvalita, která je duchovní, což není pravda. Humor má mnoho odstínů v jemnovibračním světě a je to vysokovibrační kvalita. Mezi dušemi je běžná legrace, máme tuto kvalitu rádi. 

Kvalita princezny znamená – každá taková bytost má energii vytvářející podmínky ostatním pro fungování, vnímání, směřování. V této realitě je stále nastaveno, že pokud je někdo s kvalitou nějakého leadera, tak je to nežádoucí projev. Chci ukázat, že můžeme býti leadrem, aniž by se vytvářel projev protiodporu, a že to může být přirozeně a lehce. Já nejsem leaderem ve smyslu diktátor, manažer, generál, ale jsem ta, která drží pole, ukazuju, směřuju, poradím, naznačím, zorganizuju, ale základ, abych to mohla dělat je, abych byla v nadhledu. Tzn. občas můžu vplout do detailu, který rozhýbu, ale pak se musím vrátit a mít ten nadhled. Můžeme říci – musím stále sedět na tom trůně – ale já jsem taková duše neposeda. Ano, umím se zklidnit, posedět, ale má energie je aktivní. Takže i když nic nedělám, tak něco stále dělám – vnímám, vyhodnocuju, sleduju, přemýšlím nad něčím. A když už jsme u toho, tak má energie je emocionálně intelektuální – tzn. co cítím, mám potřebu vysvětlit, ale jen když cítím, že to má smysl vysvětlit. Když to smysl nemá, tak jenom cítím a vysvětlím si to sama pro sebe. Tzn. když mám publikum, tak ráda vysvětluju, když nemám, tak mlčím – tomu se říká sebeláska. Mluvím o tom, protože v této realitě je sebelásky stále málo.

Další kvalita, která ke mně patří je, že jsem zvídavá – ráda získávám nové podněty, ráda je uspořádávám a vyhodnocuju, ale pozor – podněty, které mě zajímají. Když mě něco zajímá, jdu do toho naplno. Když něco dělám, tak to dělám vždy naplno. Dělat něco na půl je pro mě jako bych to nedělala. Tzn. beru jenom to, co mě baví, zajímá, co cítím – opět sebeláska a vědomí vlastní hodnoty. Někdo by mohl říci, že jde o namyšlenost a vybíravost, ale tak to není. KDYŽ BUDE KAŽDÝ CÍTIT TO, CO MÁ, TAK SI VYBERE TO, CO JE JEHO A KDYŽ TO BUDE DĚLAT KAŽDÝ, TAK NEVZNIKNE PRÁZDNÝ PROSTOR. Je zapotřebí si víc a víc dovolovat jít za tím co cítím, vnímám a dělat to a ony se ty věci začnou uspořádávat.

Mezi ostatními bytostmi jsem oblíbená, protože mě vnímají jako velmi příjemnou, veselou a radostnou, protože já vnímám, že veselý a radostný přístup dokáže změnit spoustu věcí. Neříkám, že všechno, taky se nenárokuju, že jsem všeuměl a všestranná, ale tímto přístupem lze spoustu věcí rozpohybovat, uvolnit a změnit. Hovořím o tom proto, protože tato realita je extrémně vážná, protože každý problém se bere za extrémně složitý, těžký, protože velké množství osob tomu uvěřilo. Neříkám, že vše co se tady děje, není vážné, ale spousta těch energií lze rozhýbat tím, že se nad ně povznesu, budu je brát jako hru, a tak to taky budu hrou řešit. Ale to neznamená, že musím vše řešit hned a najednou, ale dovolím si prostor pro to, co mě baví, naplňuje a ono se to postupně rozpohybuje.

 

Jak má energie funguje:

Modelová situace, protože chci, aby si tam mé tělo dosadilo co nejvíce zkušeností a možností z této reality: Představme si, že máme situaci, která má nějaký potenciál. V té situaci se pohybují nějaké osoby, ale ta situace je taková zatuhlá/nevyvíjí se. Je tam nějaká stagnace, protože oni neví jak dál, propadli pocitu, že je vše složité, těžké. Takže sice pilně pracují, ale postupují pomalu, protože je vše těžké a složité. Takovou situaci si snad dokáže představit každý a je jedno, koho si tam představíme. No a já do takovéto situace vstoupím. Protože je to zrovna projekt, který mě zajímá nebo ho potřebuju řešit, abych mohla jít ve svém konání a tvorbě dál. A vnímám, že je to projekt/situace, který je vhodný pro mě. A když do něj vstoupím, tak už tím, že tam jsem, tak se energie začínají dávat do pohybu. Samozřejmě se rozpohybovává to NEJLEHČÍ směrem k tomu nejtěžšímu.

Do výkladu vstupuje paní Iva: „To je důležité toto. Já do toho vstoupím, jo? Protože každý ten typ duše má jiný způsob řešeníDuše, které jsou jemnější – do jakékoliv situace vstupují, řeší ji od nejlehčího k nejtěžšímu, to není žádná prohra. Tzn. prohlédne si situaci, začíná pracovat od toho, co na ni reaguje, s čím se dá reagovat, odkud se to dá vzít, odkud se to dá začít rozmotávat. A já vidím, že tady je to nejtěžší, že tady je to jádro pudla, ale já KDYŽ JSEM VÍLA, SE NEBUDU VRHAT TAM, KDE JE TO NEJTĚŽŠÍ, ale začnu odtamtud, odkud to jde, postupně. To je jediný způsob, ve vašem případě, jak se věci dají řešit a přitom si zachovat svou lehkost. Protože v okamžiku, kdybyste uvěřila, že musíte jít řešit tam, kde je to nejtěžší, tak vás to stáhne dolů. To jenom zdůrazňuju, že to není žádná prohra. Ale řešit to, co můžu řešit, to co umím a nenechat se stahovat věcma, které řešit nemůžu, protože jsou tak těžké a zasekané, že to prostě nejde. To je vílí způsob.“

Duše pokračuje ve výkladu: Ano, tak to je. A jak se v té situaci pohybuju, tak v první fázi tam vnáším variantu odlehčení, nadhled a začínám s jednotlivými jedinci komunikovat, abych si zmapovala, v jakém stavu se pohybují a zase začínám od toho, který je nejotevřenější, nejcitlivější, nejvnímavější a ty začínám motivovat. Protože moje energie má jednu z několika výhod a tou je, že je NAKAŽLIVÁ. Tzn. Oni se nadchnou, protože já jsem nadšená. A když jsou i oni nadšení, tak začínají strhávat další. A jde to v nějakých vlnách. Nejprve se pracuje s těmi, kteří jsou nejvíce otevření, potom druhá vlna s těmi, kteří byli třeba jen tak na půl a tak to jde až k těm nejztuhlejším.

Když takto pracuju v jemnohmotných světech, tak mám v podstatě tu efektivitu takřka 100% nebo vždycky uvedu do pohybu aspoň o nějaký kus všechno. Ale v této realitě musíme být nohama na zemi.

Může se stát, že se v té situaci, kterou jsem si vybrala, nastaví tak pozitivní energie, že se najde někdo, kdo z toho bude úplně špatný a řekne: “Tak tohle já nechci. To je moc veselé, radostné. Tady se pracuje/tvoří a ještě se u toho usmívá, ještě se do té práce ti jedinci těší, tak to je pro mě ošklivé a já jdu pryč.” Takovému jedinci je potřeba říci: “Ok, to je v pohodě, že chceš jít pryč. My tě nenutíme, aby jsi tady s námi byl.” A vytvoří se prostor, uvolní se energie, které ten dotyčný na sebe váže a není to o selhání, že jsme ho nenastartovali. Prostě to nejde nebo ještě nechce. I když si myslím, že dnes v této zemi může každý, ale to nejsem schopna říct se 100% jistotou. Je to o rozhodnutí. A když se rozhodne že ne, respektujeme, že má jinou cestu. Objevil se prostor, který můžeme nabídnout někomu jinému. A tady musím říct, že aby se to změnilo, je potřeba té lehkosti, přirozenosti, nadhledu a brát to jako hru. A tím, že to beru jako hru, ale zároveň to nezlehhčuju, což není v rozporu, tak ta efektivita té změny je tam vysoká. Protože ostatním ukazuju, že to jde, že to nemusí bolet, že tam může být i ta legrace a že se na sebe můžeme vzájemně těšit.

Nehledě na to, že ta má energie je i dost intelektuální, tak vedu i ty ostatní k tomu, aby se naučili mezi sebou komunikovat. A ne plácat, že furt někdo něco mele a bere se, že umí komunikovat. To ne. Takových plácalů je tu hodně, ale komunikovat neumí. Ale stačí někdy říct pár vět, to co cítím, co vnímám, podstatu věci a je vykomunikováno! Tzn. komunikace je cesta k tomu, aby se spousta věcí v této realitě narovnala, uzdravila a posunula. Což je rovina, kterou vnímám jako velmi, velmi důležitou, nezanedbávat ji a vědomě ji rozvíjet.

Samozřejmě, když všechno funguje, tak ta moje energie funguje tak, že ostatní se cítí vědoměji, ví, co mají dělat, na koho navazovat, s kým komunikovat, popřípadě i jak mají komunikovat. A cítí se bezpečněji. Ale je to jiný typ bezpečí, než který vytvářejí strážci rovnováhy (poznámka: jiný typ energie/duše). Je to typ bezpečí, že jsem součástí něčeho, co někam navazuje, někam pokračuje a DÁVÁ MI TO HLUBŠÍ SMYSL, než kdybych byla sama za sebe. Takže to je důležité si uvědomit, protože když tento rozměr není zvědomen, tak ostatní to nemohou cítit a mohou vyvstat pochybnosti.

Do výkladu vstupuje paní Iva: „Tady si myslím, že to je ten software té princezny. Že i když byste nic neříkala, nemluvila, tak vlastně tvoříte to pole, které ty ostatní stimuluje. Že to pole podporuje tu spolupráci, vědomí společné vize, celku. Ty lidi to tak nějak přirozeně propojuje a vede. A nemusí to být kolikrát o tom mluvení, že se něco vysvětluje. Jenom když to víte, tak to vlastně funguje.“

 

Proč jsem se rozhodla inkarnovat:

Mé rozhodnutí, proč se inkarnovat, má několik rozměrů. Jeden z rozměrů je, že ze sféry přírodních bytostí do této reality máme kousek a jako jedny z mála bytostí jsme schopny na tuto realitu působit i bez fyzického těla. Ale fyzické tělo/inkarnace nám dává mnohem víc možností.

Další rozměr je, že jsem se zapojila do projektu, který je velký, vyvíjí se, je živý, rozrůstá se a je to projekt, který se dlouho připravoval, spustil se, nějakou dobu běží a to je VRÁTIT TÉTO REALITĚ HODNOTU, SEBELÁSKU, LÁSKU, VĚDOMÍ. Tento projekt je nastavený tak, že jde přes bytosti jako jsem já a další dneska, co tady sedí, kteří se budou inkarnovat, pokusí se vytvořit dobré spojení s fyzickým tělemA tomu tělu ukazovat jiné způsoby vnímání, konání, žití. Tím pádem se budou měnit vztahy mezi lidmi, vztahy k prostředí a vztah sám k sobě. A tím pádem bude vznikat řetězová reakce, která se bude neskutečně nabalovat. Což mě velmi zaujalo, takže to je další rozměr.

Do výkladu vstupuje paní Iva: „Nehledě na to, že si myslím, že inkarnační zkušenosti už na to má.“

Duše pokračuje ve výkladu: Ano, inkarnační zkušenosti mám a není jich zrovna málo. Pak nastal okamžik, kdy si musím vybrat tělo, protože tak to je. Tady bych chtěla zdůraznit, že si TĚLO VYBÍRÁME OPRAVDU PEČLIVĚ (i když jsou teda výjimky, kdy jsou inkarnace, kdy ta duše objevuje tělo až v průběhu inkarnace, ale do té já nepatřím). Já jsem pečlivě vybírala, pečlivě studovala rodokmeny a tady musím zdůraznit důležitou zákonitost: MY DUŠE SE INKARNUJEME DO RODŮ/TĚL, KDE JE ENERGETICKÝ PŘEKRYV. Tzn. musím jít do rodu, kde je vztah s krajinou, prostředím, vnímavost, citlivost a schopnost koncepčně myslet a vytvářet širší pole a podmínky pro ostatní. Když si takovýto rodokmen najdu, tak si vybírám nějaké nuance a teď už budu hovořit jen k mému tělu, proč jsem si ho vybrala a pak řeknu, jaké výzvy vnímám, které máme společně řešit.

 

Proč jsem si vybrala právě toto tělo:

Potenciál mého těla, který mě zaujal a proč jsem tady zrovna s tímto tělem a ne s jiným je, že je tam předpoklad pro velkou jemnost, citlivost, nuance, ale zároveň odolnost, vytrvalost, velká životadárnost a schopnost postarat se o velké množství osob. A ta pečovatelská kvalita, která vytvářela v minulosti podmínky pro fungování a život, je neskutečně nádherná. A já vnímám, že díky ženám z tohoto rodu spousta jedinců, spousta jiných rodů, překlenula určitá období krize. A ženy z tohoto rodu je z toho vytáhly tím, že našly řešení.

Do výkladu vstupuje paní Iva: „Já jenom, když se vždycky mluví o rodu, bych ráda zdůraznila, že nesmíte brát jenom pár předchozích generací, které si umíte představit, ale když se mluví o rodu, tak jsou to opravdu tisíce let. Pokud se bere nějaký trend nebo energie rodu, je to za nějaké věky. Tak zkuste přemýšlet fakt ve velkém, když k vám bude duše mluvit o tom, jaká témata vidí v tom rodu jako ty dominantní. Protože tam bude ještě spousta vedlejších projevů a všeho.“

Duše pokračuje ve výkladu: Ten potenciál, o kterém mluvím je nádherný. Ale stal se největší “slabinou” těch žen. Protože byly vnímavé, citlivé a schopné najít to řešení, tak postupně začaly brát zodpovědnost za ostatní na sebe. A postupně začaly těžknout, ztrácely nadhled a začaly své projekty zmenšovat. Protože zažívaly častěji a častěji neúspěch. A protože to byly ženy zodpovědné, tak dospěly k závěru, že když to nefunguje, je to jejich vina a že se musejí polepšit, a nebo zmenšit pole působení. A dokonce tam bylo období poměrně solidní krize, kdy ty ženy dospěly k závěru, že to co mají je nic, že je to bezvýznamné a že je lepší býti někým jiným. Takže začaly s velkou vervou přebírat kritéria kvalit z vnějšího světa a v momentě kdy je přebíraly, vytvářely si velmi vážné zdravotní problémy a to i psychické.

A já nabízím mému tělu samozřejmě návrat k tomu potenciálu od narození a ještě před narozením se na tom pracovalo. A tady je hodně důležité si uvědomit: JÍT ZA TÍM, CO CÍTÍM, DĚLAT TO TAK, JAK TO CÍTÍM A DOVOLOVAT SI VÍC TY VĚCI CÍTIT, PŘESTOŽE TA ZKUŠENOST Z TOHO RODU JE JINÁ – myšleno: “Přece nemůžu být spontánní. Co by na to řekli ostatní?” ALE JÁ MŮŽU, PROTOŽE TO JE TEN POTENCIÁL. Můžu myslet ve velkém, můžu říkat to, co cítím. Můžu projevovat to, co cítím. Nemusím být ukázněná, rozumová. Můžu být radostná a můžu si dovolit, že ty věci půjdou zlehka a můžu si dovolit, že si budu vybírat, co budu tvořit, kde budu tvořit a s kým budu tvořit. TO JE CESTA K TOMU, ABY SE SPOUSTA VĚCÍ NAROVNALA, UZDRAVILA A VYČISTILA.

 

Já si vážím, že s takovým tělem můžu spolupracovat. Máme před sebou ještě mnoho, mnoho zajímavého, dobrodružného. A je na nás, jak na mém těle a na mně, kam to dotáhneme. Já jsem odhodlaná postupovat dál a ty věci rozvíjet. Zbytek už je o rozhodnutí mého těla.

Takže za mě je to vše a dávám prostor dotazu, pokud je.

 

Zajímalo mě, jak svou duši mohu nabít, podpořit, dobít jí baterky. Odpověď byla, že má duše nepotřebuje dobíjet. Že když se nebudu vrhat do těžkých, pro mou duši náročných situací, udržím si svou přirozenou lehkost a tím pádem nebudu potřebovat dobíjet. Naopak, když budu začínat nejtěžším, duše mě v tom nechá a dá od toho ruce pryč. Pak budu unavená, vyčerpaná, a pak bych potřebovala zregenerovat a dobít. Bylo mi doporučeno toto heslo: ODPOČÍVÁM PRO BLAHO LIDSTVA! 😀

 


 

Při přepisu nahrávky, jsem si ještě více uvědomila, co všechno mi duše řekla, otevřela a na co upozornila.
Ujasnila jsem si směr, kterým jdu.
Dala mi víru a pevnou půdu pod nohama, že zkrátka potřebuji jít tou svou vlastní cestou a ne jinou, i když se někomu nemusí líbit.
Že mi ani nic jiného nezbývá, než se vydat svou jedinečnou cestou.

 

Když to shrnu, dozvěděla jsem se o svých kvalitách, kterých bych se měla držet, protože jsou přínosem pro mě i ostatní:

  • lehkost
  • přirozenost
  • humor
  • odhodlání
  • vytrvalost
  • životadárnost
  • schopnost postarat se o větší množství osob

Dozvěděla jsem se, do jakého projektu jsem se zapojila, což mi poodkrylo směr, čemu se v životě věnovat:

  • láska
  • sebeláska
  • sebehodnota
  • komunikace
  • vědomí

Zjistila jsem, co tížilo ženy v předchozích rodech, ale já tuto situaci můžu narovnat, vyčistit a uzdravit:

  • jít za tím, co cítím
  • dělat věci tak, jak to cítím
  • dovolit si více cítit
  • myslet ve velkém
  • říkat a projevovat, co cítím
  • být radostná
  • určovat si: co, kde a s kým chci tvořit
  • řešit situace od toho nejlehčího
  • mít zodpovědnost sama za sebe

 


 

A přesně tohle ode mě můžete očekávat.

Věřím, že rozhodnete-li se využít mé VÍLÍ PÉČE, dostane se vám přesně toho, co právě potřebujete.

Děkuji za vaši důvěru.